Víš, že minulost je k prasknutí narvaná věcmi, u kterých člověk nevěřícně zírá se spadlou sanicí? Jednou z těch méně známých, ale o to více fascinujících věcí jsou neobvyklé projekty německých vědců za druhé světové války. To je téma, které si zaslouží pár článků – takže dnes tu máte první z nich.

Sluneční zbraň

První koncept této zbraně, která svým názvem může připomínat součást výbavy legendárního Jamese Bonda, vymyslel již roku 1929 německý fyzik Hermann Oberth. Účelem jeho snažení byl pokus o zvýšení zemědělské produkce. Oberth plánoval vybudovat vesmírnou stanici, která by obsahovala 100 m veliké zrcadlo, jež by soustřeďovalo sluneční paprsky na jediné místo na Zemi.

V průběhu války se nacistům tento projekt zalíbil a začali ho rozvíjet. Na základě Oberthových plánů vytvořili projekt obrovské vesmírné stanice s talířem schopným soustředit sluneční paprsky na Zemi. Podle nacistických vědců mělo být toto zrcadlo schopné začít vařit vodu v oceánu a proměnit celá města v popel. Vesmírná stanice měla být umístěna více než 8000 km nad zemí a zrcadlo v ní by se rozpínalo na ploše neuvěřitelných 9 čtverečních kilometrů.

Na první pohled je však nyní zřejmé, že toto byl spíše jen teoretický plán. V době, kdy Němci tuto stanici plánovali, bylo zcela nemyslitelné, že by člověk vynesl umělou družici na oběžnou dráhu, natož aby s ní byl schopen jakkoliv manipulovat. Absurdní otázkou, co by němečtí vojáci s touto zbraní dělali při zatažené obloze, nedej bože v zimě, se raději ani nikdo nezabýval.

Američané v roce 1945 zabavili experimentální model ve zmenšeném měřítku. Nacisté zodpovědní za vedení projektu při výsleších prozradili, že finální dokončení projektu se pohybovalo v řádech desítek let.