Už jsme tu měli první historickou lahůdku z archivů prapodivných nacistických experimentů během 2. světové války. Síla, že? Ale bacha, v téhle jízdě nekončíme. Máme tu další článek o kanónu, které mělo využívat sonických vibrací. Ponořme se do hlubin minulosti a sledujme, čeho jsou lidé schopní.

Sonický kanón

Němečtí inženýři se snažili o vyvinutí sonického kanónu, jehož účelem mělo být používání zvukových vibrací, které dokázaly roztrhat člověka zevnitř. Alespoň tak zněli tehdejší představy, protože, jak už je u německých tajných zbraní zvykem, nikdy se tento kanón nedostal do boje.

Vynálezcem kanónu byl Richard Wallauschek. Základem zbraně bylo spalování kyslíku a metanu ve spalovacích komorách. Na povrchu celého zařízení čněly dva veliké parabolické reflektory (zrcadla), od nichž vedoucí trubky vstřikovali kyslík a metan do zmiňované spalovací komory. Právě zde se měly tvořit smrtící zvukové vlny o frekvenci 800 – 1500 Hz.

Předpokládalo se, že na 60 m bude onen zvuk schopen způsobit poměrně rychlou (30 vteřin) smrt a až na 300 metrovou vzdálenost vyřadit vojáka z boje. Realita však byla odlišná. Byť se pochopitelně tato zbraň nikdy nedostala na skutečné bojiště, byly prováděny pokusy na zvířatech, které dokázaly, že předpokládaná účinnost byl pouze naivní a přeceněný odhad.